Jan Čejka a jeho poslední účast na juniorském šampionátu. Jak se těší na finále proti Kanadě?

Po dvou letech se juniorské mistrovství světa koná opět v Česku a soutěží se znovu v kategorii U23, ale vy máte zkušenost i se seniorským hokejbalem. V čem vidíte největší rozdíl?
Myslím si, že je to o vyspělosti a zkušenostech. Mladší kategorie jsou hlavně o běhání na rozdíl od áčkového hokejbalu, kde si týmy dokážou podržet míček a zpomalit tempo hry, aby si připravily pravé gólové šance. Ale tady to je hodně nahoru dolů a my zkušenější ukazujeme, že to můžeme zpomalit. Myslím si, že díky tomu máme takové výsledky, jaké máme.

Cítíte, že máte v mladší kategorii i větší zodpovědnost?
Abych se přiznal, tak se to snažím nevnímat. Asi jsou sice ode mě nějaká očekávání, ale tým máme výborně postavený. Máme tady mnoho šikovných útočníků, kteří ve svých týmech patří mezi lídry. Já si tu odpovědnost moc neberu a snažím se, aby přišel týmový úspěch.

Na co jste zatím ze šampionátu nejvíce pyšný?
Především na náš herní projev. Hrajeme fakt hezký hokejbal, na který se dá dívat, a zároveň ukážeme naše dovednosti. Třeba Kanadu, která přijede většinou nabitá, jsme dokázali přeběhat, porazit a ukázali jsme, že jsme lépe připraveni.

A co říkáte na atmosféru?
Vždycky to je skvělé, chodí hodně lidí a očekávám, že jich bude v neděli mnohonásobně víc a ukážou neskutečnou atmosféru.

Kdo je pro vás největší soupeř?
Když budeme ve finále s Kanadou, tak určitě ta. Začal jsem to vnímat asi od druhého dne, protože docela suverénně porazila Slovensko. Koukali jsme se na to a v tu chvíli si řekli, že to bude náš největší oponent. Jsme rádi, že jsme ji dokázali porazit, a do hlav si můžeme dát, že jsme silnější tým.

Jakou máte motivaci do finále?
Vždycky chci porazit Kanadu, protože to je tým, proti kterému se mi dlouhodobě nedaří. S tímto ročníkem jsme hráli i šestnáctky ve Zlíně a Kanada nás porazila v semifinále v prodloužení.

Vidíte nějaké rozdíly mezi evropským a zámořským hokejbalem?
Herně se tam asi nenajde žádný velký rozdíl, ale viděli jsme, že se nás Kanada snaží rozhodit spíš mentálně. Už před zápasem i v průběhu něj si s námi chtějí furt povídat.

Oba zámořské týmy jste porazili poměrně vysokým rozdílem, myslíte si, že je česká hokejbalová liga jedna z nejlepších na světě?
Určitě, ale je to hrozně těžké, když přijedete na mistrovství. Hraje se na zimním stadionu, kde je větší hřiště. Nedá se to tak úplně brát, hokejbal v lize hrajeme na o pár metrů menším hřišti a fyzické zdatnosti nejsou tolik viditelné jako na mistrovství.

Hrál jste hokejbal odjakživa, nebo jste se k němu dostal později?
Na základce jsem začal s pozemním hokejem, ale v osmi letech jsem přešel na hokejbal. Na školním turnaji jsme vyhráli a já už jsem u toho zůstal.

A lední hokej vás nikdy nelákal?
Spíš mě lákal fotbal, bruslení nikdy nebyla moje silná stránka, takže to nedopadlo.

V Česku hrajete za Hostivař, se kterou jste se letos poprvé stal mistrem extraligy. Jak zpětně hodnotíte sezonu?
Herně to nebyla úplně nejlepší sezona, loni to bylo lepší, ale bohužel jsme si to v pátém rozhodujícím zápase pokazili sami. Myslím si, že teď už tam byla touha a víra, abychom napravili loňský rok.

V týmu jste sehraní se Samuelem Kucharčíkem, který ale na mistrovství chybí. Jak moc vás to mrzí?
Samozřejmě mě to mrzí hodně. Se Samem jsme výborní kamarádi, hrajeme spolu odmalička, ale vím, jaká je jeho situace. Naprosto respektuju, že odmítl pozvánku do reprezentace kvůli zdravotním potížím i hernímu vytížení, protože to začal kombinovat s univerzitním hokejem. Chápu, že si chtěl odpočinout.

Jan Čejka během zápasu s United Nations. Zdroj fotky: Vojtěch Zajíc