Mistrovství v Hradci má své kouzlo, pochvalují si rozhodčí Černý se Záhorou. Proč Česku nepřejí finále?

Jak vnímáte letošní mistrovství světa juniorů v Hradci Králové? Je v něčem výjimečné oproti předchozím turnajům, kterých jste se účastnili?
Martin Černý: Každý šampionát pořádaný doma má svoje kouzlo. Ta atmosféra je úplně jiná. Češi obecně umí organizovat mezinárodní akce, ať už to byl seniorský šampionát v Plzni 2009 nebo Pardubice 2017. Vždycky je to jiné, když jste doma.

Michal Záhora: Já k tomu můžu jen dodat, že je skvělé, když za vámi může snadno přijet rodina. To člověk vždycky ocení.

Jak probíhá nasazování rozhodčích na jednotlivé zápasy?
Martin Černý: Každý večer po skončení hracího dne se určuje, jaký zápas bude zítra kdo pískat. Je to z toho důvodu, že kdyby vznikl nějaký problém, ať už zaviněný nebo nezaviněný rozhodčím a tým měl vůči danému rozhodčímu averzi, tak komise na to může reagovat a přizpůsobit nasazení.

Jaký zápas by pro vás byl vysněný právě tady na domácím juniorském šampionátu?
Martin Černý: Z pohledu fanouška bych si přál, aby ve finále byli Češi. Ale jako rozhodčí si to přát nemůžu, protože bych se na ten zápas pak nedostal. (smích) Takže ideální jsou utkání jako Kanada–USA nebo Slovensko–Kanada. To jsou zápasy, které mají náboj.

Je z pohledu zkušeného rozhodčího rozdíl mezi juniorským a seniorským šampionátem? Tolerují se například jiné věci?
Martin Černý: Rozdíl tam určitě je. Třeba u kategorie U16 se píská přísněji, hlavně pro hru tělem není taková tolerance jako u seniorů. U třiadvacítek už je to jiné, jsou to prakticky dospělí chlapi a mnozí z nich hrají seniorskou soutěž. Ale obecně platí, že mladší ročníky se posuzují jinak.

Liší se styl pískání mezi domácí Extraligou a juniorským mistrovstvím světa?
Michal Záhora: Myslím, že ne. Tady je navíc výhoda, že hřiště je větší a hráči jsou disciplinovanější. Jsou si vědomi, že hrají za reprezentaci, a podle toho se chovají.

Martin Černý: Rozdíl může být v rychlosti. Nasazení v národním týmu je o něco větší a u seniorských kategorií to ještě víc vynikne. Extraliga je dobrá soutěž, ale mezinárodní úroveň je prostě ještě o dva stupně výš.

Na mezinárodních zápasech máte k dispozici videozáznam. Jak přesně to funguje v hokejbale?
Martin Černý: Video používáme na ofsajdy a na posouzení gólů nebo zákroků u brány. Sledujeme hlavně situace, které ovlivňují regulérnost branky nebo rozhodování o výši trestu. Vždy jde k videu ten rozhodčí, který má daný zákrok na starosti. U záznamu sedí kolega, který normálně taky píská, a s ním to konzultuje. Konečné rozhodnutí ale zůstává na rozhodčím na hřišti.

Michal Záhora: Na rozdíl od hokeje k videu nikdy nechodí oba hlavní rozhodčí. V hokejbale by totiž mezitím neměl kdo hlídat hřiště, kdyby se tam něco stalo. Takže vždy jde jen jeden – ten, kdo situaci posuzuje.

Existují rozdíly v rozhodcovském „metru“ mezi Evropou a zámořím?
Martin Černý: Určitě ano. Proto rozhodčí nepřijíždějí na šampionát pouhý den předem. U seniorských turnajů dorazíme o dva dny dříve, u juniorských je to podobné. Máme meetingy, kde se snažíme sladit výklad pravidel, právě aby se ten rozdílný metr vyrovnal.

Jak byste zhodnotili vývoj českého rozhodcovství, hlavně na úrovni Extraligy? Přibývá kvalitních rozhodčích?
Martin Černý: Upřímně podle mě ta situace stagnuje. Mladých rozhodčích moc nepřibývá a komise má dost práce s tím, aby rekrutovala nové tváře z regionů. Navíc mnozí mladí ani nechtějí jít do vyšších soutěží, protože tam je na ně větší tlak – fyzické testy, přezkoušení z pravidel... Komise rozhodčích se snaží, ale ta ochota ze strany mladých často chybí.

Jak přilákat nové mladé rozhodčí? Může k tomu pomoci třeba právě takovéto mistrovství?
Michal Záhora: Určitě by pomohla větší medializace. Ale hlavně prostředí kolem zápasů bývá pro nováčky dost těžké. Když osmnáctiletý kluk píská malé děti a od mantinelu na něj řvou rodiče nebo trenéři, tak se nelze divit, že s tím brzy skončí. Když jsem před 25 lety začínal, tak se rozhodčí víc respektovali. Dneska to je jiné.

Martin Černý: A navíc čím nižší soutěž, tím horší kultura. Každý rozhodčí začíná dole, to je ve všech sportech stejné. Ale zrovna ty začátky bývají nejvíc nepříjemné.

Od kolika let může rozhodčí reálně pískat takový turnaj, jako je mistrovství světa?
Martin Černý: Záleží na zkušenostech a talentu. Pokud někdo začne v 18 letech a píská pravidelně, tak ve třiadvaceti už klidně může jet na šampionát. Je to individuální.

Dá se v hokejbalu pískáním na světové úrovni uživit?
Martin Černý: Ne, to určitě ne. I kdybyste pískal celý víkend, ty částky nejsou takové, aby se tím člověk uživil. A když se zraníte? Neexistují smlouvy ani pojistky jako v jiných sportech. Hokejbalem se momentálně uživit nedá a v dohledné době to nevidím jinak. A to platí i pro rozhodčí v Kanadě, USA, Švýcarsku nebo na Slovensku – všichni mají běžná zaměstnání. Je to pro nás všechny hlavně koníček spojený s lehkým přivýdělkem.

Rozhodčí Michal Záhora během zápasu kategorie U23 mezi Kanadou a Slovenskem. Zdroj fotky: Vojtěch Zajíc